Když se poprvé přihlásily e-knihy o své místo k životu, zvedlo to u nás nebývalou odezvu. Ať už se jednalo o katastrofické scénáře, které proklamovaly konec tištěných knih, nebo o nenávistné názory, že e-kniha nikdy pravou knihou nebude. Plynuly roky, během nichž armagedon nenastal. Tiskaři mají stále co žrát a objem vyprodukované literatury neustále roste. Jedna věc však zůstala. Je to ten podezřívavý pohled, když se řekne e-kniha. Dlouho jsem si lámala hlavu, čím to je. Často jsem se setkala s názory, které hraničily až s nenávistí. Vždyť e-kniha přece nic není, není hmatatelná, ani nevoní. Nemohu ji vlastnit. Nebo mohu? Lidé snad zapomněli, že jde hlavně o příběh. A ten je vždycky stejný.
Nezjistitelné zmenšovací kouzlo
Poprvé jsem výhody e-knih objevila před třemi lety. Bývala jsem zvyklá jezdit do práce přes půl Prahy, což mi pravidelně zabíralo dvakrát padesát minut denně. Díky tomu jsem přečetla celou ságu Meče pravdy v rekordním čase, zato se mi prohlubovala skolióza páteře. Kdo zná tyhle bichle, umí si představit, jak pohodlné je s nimi cestovat. Čas od času se naskytla nějaká pochůzka a postupně se mi místo nošení knihy pod paží zalíbilo spíš hraní candy crush na mobilu.
Nová pracovní pozice mi čtečku strčila doslova pod nos, a tak jsem si ji váhavě odnesla domů. Věděla jsem o ní jen to, že má speciální displej, který nekazí oči, a má se do ní vejít spousta knih. První benefit se dostavil hned večer. Zatímco moje drahá polovička spokojeně chrupkala vedle, já civěla do podsvíceného displeje a netrápila se ani negativním vlivem modrého světla, ani světlem samotným. V metru mi najednou stačila jedna ruka na otáčení stran. Vždycky (a hned) jsem našla, kde jsem skončila. Co mě zaujalo k přečtení, to jsem hned měla. Klidně i o půlnoci, protože e-shopy pracují nonstop. A tak se moje svatá trojice: mobil – klíče – peněženka rozrostla o dalšího člena… pokračování najdete v tištěném magazínu.
Článek Zuzany Strachotové vyšel ve 32. čísle magazínu Lógr s tématem DIGI. Objednat si jej můžete v našem e-shopu.