Vzbudíš se ráno s pořádnou kocovinou, hlava třeští a navíc zjistíš, že ti zbylo v kapse posledních 90 Kč. Rozhoduješ se, co uděláš. Můžeš se vydat přes ulici do večerky a koupit si něco „na vyproštění“ (1), pozvat přítele/ přítelkyni na oběd (2), koupit si poslední číslo magazínu Lógr (3).
(1) Za 90 Kč jsi koupil 6 lahváčů a brzy jsi zase našrot.
(2) Taková ostuda! V tomhle stavu a s necelým kilem v kapse zvát svou drahou polovičku na oběd. Je konec. Rozchod.
(3) Chodíš celé dopoledne, ale po celé Praze nenacházíš místo, kde Lógr koupit. Raději vyrazíš do večerky a koupíš si 6 lahváčů…
Cestování do mystických světů, hlubokých jeskyní a hvězdných dálav, boj s čaroději a draky, skřety a démony, hledání pokladů a zachraňování království. Pod lavicí na hodinách matematiky. Gamebook.
Gamebook je literární avšak ne snadno zařaditelný a svébytný žánr. Kombinuje totiž literární prvky, zejména narativní struktury, spolu s prvkem hry a participací čtenáře. Čtenář tedy v případě gamebooku přestává být pouhým čtenářem a stává se napůl hráčem. Z příjemce se stává z části také tvůrcem a hybatelem děje. V následujícím textu se bude proto objevovat pojem hráč, kterému ale má být rozuměno tak, že obsahuje i čtenářskou rovinu. Hráče jsem zvolil z důvodu, že pro mě je herní složka gamebooků nadřazena té literární. Hráč se ujme role hlavního hrdiny, sám rozhoduje, jak se bude příběh vyvíjet, co postava vykoná a jak se rozhodne. A někdy i k jakému konci dospěje. Nejčastějším (ne však jediným) žánrem gamebooku je fantasy a v menší míře i science fiction. V rámci fantasy žánru se poté jedná nejčastěji o subžánr hrdinského či epického fantasy.
Pro gamebooky je stěžejní, že obsahují aspekt volby a participace. Někdy se proto můžeme setkat i s termínem CYOA – Choose your own adventure (Vyber si své vlastní dobrodružství). Dalším prvkem, který umožňuje a rozvíjí možnost participace a volby je častá nelinearita děje. Ten proto není členěn na kapitoly, ale na jednotlivé části, které jsou nejčastěji označeny konkrétním číslem. Hráč tedy začne svůj příběh čtením knihy, zcela tradičně. A to až do chvíle jeho prvního rozhodnutí. Zde mu je nastíněna situace a nabídnuto několik možností volby, ke každé z nich je přiřazeno určité číslo. Podle toho, jak se hráč rozhodne, nalistuje část s určeným číslem a pokračuje četbou této části, na jejímž konci se obevuje nová volba nebo rovnou odkaz na další část. Cílem hráče je dojít na konec příběhu, rozluštit zápletku, získat poklad, zabít úhlavního nepřítele, možností se nabízí nespočet. Některé tituly obsahují jen jednu správnou cestu a jediné možné řešení, zatímco jiné nabízejí různé možnosti, jak dosáhnout zdárného konce nebo dokonce konců několik, závislých na hráčových předchozích akcích a rozhodnutích.
V tradičním gamebooku, tak jak je pojem nejčastěji chápán, se vyskytuje ještě aspekt boje či překonávání překážek. Ten je řešen pomocí jednoduchých herních systémů a mechanismů, ke kterým je nejčastěji zapotřebí ještě několika kostek, díky nimž je ve hře přítomen i prvek náhody a štěstí. Před samotným čtením si hráč zpravidla ještě takzvaně nahází postavu. Tedy hodem kostky určí několik jejích základních atributů. Tyto atributy poté může během hry zlepšovat například tím, že nalezne nové vybavení, kouzelný nápoj nebo něco takového. Hráč si proto o své postavě vede přehled, na konkrétní, k tomu určenou stránku samotné knihy nebo na vedlejší papír, kam zaznamenává její atributy, zranění, vybavení a další. Boj či překonávání překážky zpravidla probíhá sečtením výsledku hodu kostek a hodnoty hráčova využívaného atributu a jeho porovnání s atributem nepřítele či překážky.
Schopnost boje ale není jediným klíčem k úspěšnému vyřešení dobrodružství, často musí hráči také trochu zapřemýšlet nebo luštit šifry a hádanky, které skrývají nápovědy k dalšímu postupu.
Každý gamebook, respektive knižní série, obsahuje svůj vlastní herní systém. Ty jsou si v základu často podobné, avšak od jiných se mohou lišit jednotlivými obměnami pro potřeby konkrétní hry. Přestože většina gamebooků nejsou solitéry, ale jsou součástí sérií, které na sebe více či méně navazují příběhem, nebo se odehrávají na stejných místech či ve stejném světě, bývá pravidlem, že každý gamebook je hratelný i sám o sobě, bez vlastnictví či znalosti předcházejících titulů.
Z rozvětvených cest až na vrchol Ohňové hory
Gamebooky jako takové prošly několika etapami vývoje a vrcholu své popularity dosáhly patrně okolo přelomu let 80. a 90. Jejich počátky jsou ale často spatřovány v literárních experimentech s nelineárním vyprávěním a prostupujícím se dějem. Tedy mnohem dříve, než první skutečný gamebook spatřil světlo světa. Jako zakládající dílo tohoto způsobu vyprávění je považován povídkový soubor ze 40. let 20. století El jardín de senderos que se bifurcan argentinského autora Jorge Luise Borgese (česky vyšlo jako Zahrada, ve které se cestičky rozvětvují). Právě v tomto povídkovém souboru Borges využil hypertextových odkazů a děj jednotlivých povídek zpřeházel a vložil do sebe tak, že čtenář musí přeskakovat mezi různými stranami a až na konci získá celistvý obraz. Zde se tedy jednalo o hru se čtenářem, ale ještě ne hru čtenáře samotného. Po Borgesovi pokračovali v experimetování a s větvením děje, pro pozdější gamebook nezastupitelným principem, další skupiny literárních experimentátorů a invátorů.
Dalším kouskem mozaiky jsou tak zvané Tutortexty, které byly používány zejména jako učební pomůcka pro osvojení si některých činností a postupů, v menší míře jako forma zábavy. Princip spočíval v tom, že v určitých částech textu měl čtenář na výběr z několika možností. Podle toho, jak se rozhodl, nalistoval příslušnou stranu a zjistil, zda se rozhodl dobře. Pokud ano, text pokračoval, pokud ne, bylo mu to dáno na srozuměnou a měl se vrátit opět na začátek. Tyto texty byly využívány například pro mladé policisty, aby si osvojili postup při zatýkání či jiných činnostech spojených s výkonem jejich povolání.
Text se stává gamebookem v momentě, kdy se objevují pravidla a herní mechanismy, v přítomnosti herních prvků a elementu zábavy. Takové knihy, tedy první gamebooky, se objevily v polovině 70. let. Jedním z prvních byl Buffalo Castle od Ricka Loomise a využíval RPG systému Tunnels and Trolls, což byl vlastně systém DnD zjednodušený tak, aby byl dostupný i mladším hráčům. Krátce po prvních samostatných knihách se objevily i první série, které vycházely na pokračování. Jednou z nich byla například série začínající na konci 70. let s názvem Choose Your Own Adventure, která se později stala velmi rozsáhlou a populární a na jejím základě také vzniklo výše zmiňované označení CYOA.
Pravděpodobně nejznámějšími, nejslavnějšími a nejoblíbenějšími jsou dvě na pokračování vycházející řady gamebooků: Fighting Fantasy a Lone Wolf. Tyto dvě série se v podstatě staly symbolem gamebooků a definovaly žánr do jeho současné podoby. Série Fighting Fantasy začala dnes již legendárním gamebookem Čaroděj z Ohňové hory (v anglickém originále Warlock of Firetop Mountain), který poprvé vyšel v roce 1982. Děj je zasazen do prostředí fantaskního světa Titanu, stejně jako většina následujících dobrodružství série, a autory jsou velikáni herního světa Steve Jackson a Ian Livingstone, spoluzakladatelé Games Workshop, známé britské společnosti specializující se na stolní hry s miniaturami (tzv. wargaming). Samotná zápletka Čaroděje je poměrně jednoduchá. Hráč v roli dobrodruha chce získat poklad čaroděje, který jej skryl v útrobách Ohňové hory. Nedaleko žijící vesničané hráči poradí, že poklad je ukryt v pokladnici se dvěma zámky, ke kterým je nutné najít klíče, které nepřekvapivě střeží nejrůznější strážci. Dobrodružství se v podstatě celé odehrává v podzemním bludišti pod Ohňovou horou a hra je tak typický zástupcem tzv. dungeon crawlu. Nicméně podzemí (anglicky „dungeon“) postupně s dalšími díly ustupovalo a dobrodružství se začala odehrávat i v rozlehlých lokacích otevřeného světa. Čaroděj měl veliký úspěch a tak následovaly další tituly a na psaní série se postupně podíleli i další autoři. Dnes čítá série Fighting Fantasy šedesátku titulů a přidruženou krátkou sérii Sorcery!, byla přeložena do více než dvacítky světových jazyků a dlouhodobě se jedná o nejúspěšnější sérii gamebooků, které navíc stále vycházejí reprinty. Některé tituly, například opět Čaroděj z Ohňové hory, se dočkaly videoherního zpracování.
Druhou srovnatelně slavnou sérií je Lone Wolf autora Joe Devera. Celá tato série čítá 28 titulů a odehrává se ve světě Magnamund. První díl série vyšel v roce 1984 pod názvem Flight from the Dark (česky pod názvem Útok ze tmy). V něm hráči poprvé poznají Lone Wolfa, posledního rytíře řádu Kai, který musí čelit temnému nepříteli stojícímu za vraždou ostatních členů řádu. V dalších, ale nikoliv ve všech, titulech série se hráči opět ujímají Lone Wolfa a provázejí jej jeho dalšími dobrodružstvími a souboji. Celkově je série Lone Wolf vysoce ceněna pro konzistentní a dobře propracovaný příběh a soudržný a provázaný herní svět. Lone Wolf pronikl i do digitálního světa a hráči jej mohou opět provázet po jeho nesnadné stezce na svém chytrém telefonu nebo PC. Lone Wolf a Fighting Fantasy také postaršily a rozšířily cílovou skupinu gamebooků, protože mnoho dřívějších titulů mířilo na hráče ve věku mezi zhruba 10 a 14 lety. Postupem času se tak gamebooky, stejně jako hry na hrdiny obecně, staly zábavou nejen pro děti ale i pro teenagery, vysokoškolské studenty a nakonec i dospělé hráče. Kromě výše zmíněných sérií vychází či vycházelo ještě mnoho dalších.
V 90. letech, přestože stále velmi oblíbeny, získaly gamebooky, jakožto zábava pro jednotlivce, silného soupeře v podobně rozvíjejícího se videoherního průmyslu a dnes už jsou konzolové a počítačové hry schopny nabídnout prožitek vysoko nad možnosti gamebooků. Přesto se však gamebooky stále objevují, ať už nové, těch je méně, nebo v reprintech. Zájem o ně tedy zcela nezmizel, ať už z nostalgie či kvůli jejich osobitému kouzlu. Mnoho z nich je dnes možné v textové podobě nalézt na internetu, takže si své dobrodružství může zažít každý.
Česká cesta
Mezi první české gamebooky patří práce Ljuby Štíplové z roku 1989 s názvem Na rozkaz krále a podtitulem „hra pro chytré děti“. Další prací Štíplové z gamebookové provenience je jednoduché sci-fi Kosmická hlídka, které vyšlo o dva roky později. Tyto práce však byly skutečně pro děti a prvním klasičtejším gamebookem od českého autora byl titul Ve služnách krále Reginalda: Do hradu goblinů od Michaela Bronce z roku 1993. Dobrodružství je zasazeno do středověkých kulis s rytířskou tématikou. Hráč se zde ujímá role mladého pážete, které je pověřeno úkolem doručit důležitý dopis šlechtici sídlícímu na hradě Strži. O rok později vychází dobře hodnocená Ohnivá poušť od Toma Sorcera. Tři roky poté se objevuje jedno z nejlepších děl z českého prostředí, kterým je humorně pojatý gamebook O Norikovi z pera Vládi Chvátila, jinak známého českého tvůrce deskových her. Humor, se kterým je kniha spojena má blízko ke stylu Terryho Pratcheta, autora známé Zeměplochy a celé dílo si mile utahuje ze svého vlastního žánru. Velmi kvalitním počinem je také série Negart Group autorů Zbyňka Dacha a Václava Kroce. Série z fantasy prostředí s příměsí horroru čítá čtrnáct titulů a je velmi kladně hodnocena jak kritiky, tak i samotnými hráči. Poměrně nedávným a zatím solitérním počinem je vydařené Oddané srdce od autora Pavla Tomcsányiho.
Přestože výčet českých gamebooků zde není kompletní, většinu na českém trhu tvoří překlady zejména anglických originálů a to zmiňovaných Fighting Fantasy, Lone Wolfa a několika dalších sérií, které se u nás objevovaly postupně během devadesátých let a prodávají se dodnes.
Co dodat na závěr k tomuto dnes již pozapomenutému, ale stále přítomnému fenoménu? Snad krátkou ukázku.
Jonáš Chmátal, CSPK
