Na přelomu 20. a 21. věku se mezi českými literárními vědci a pedagogy začalo živě diskutovat o „novém“, „multimediálním“ dětském čtenáři, kterému už prý brzy nebudou stačit „obyčejné“ dětské knihy, a technologičtí pesimisté neváhali věštit tištěným knihám brzkou smrt.
Češi ale nejsou jediní, kdo na vývoj nových technologií a jejich užívání v rukou dětí pohlížejí s jistými obavami. Marc Prensky v roce 2001 napsal vlivný článek o „digitálních domorodcích“, kteří mají v důsledku toho, že se už do světa digitálních technologií narodili a vyrůstali s nimi, přemýšlet jinak než „digitální přistěhovalci“, kteří se s digitálními technologiemi setkali až později během svého života. Podle Prenského je úkolem digitálních přistěhovalců, aby se ve vzdělávání snažili s domorodci najít společný jazyk. I Prenského terminologie však bývá zpochybňována a poté, co začaly být jeho teze empiricky testovány, se řada předpokladů o digitálních přistěhovalcích ukázala být pouhým mýtem.
Jak vypadá situace v Čechách dnes? Navzdory prognózám o zániku tištěných knih ještě v roce 2016 profesionálně vypravené dětské e-knihy neexistovaly, zato trh s tištěnými knihami pro děti vzkvétal – a vzkvétá nadále. České děti se se ve čtenářských výzkumech prezentují spíše jako konzervativní. Co se beletrie týče, preferují četbu klasických tištěných knih a nečtou zrovna málo, jak ukazují data z roku 2013 shromážděné v publikaci České děti jako čtenáři.
Zatímco trh s e-knihami pro dospělé v Čechách roste a trh s dětskými knihami zrovna tak, e-knihy pro „multimediální“ dětské čtenáře se až donedávna na trhu vůbec nevyskytovaly. Příčin tohoto stavu se dotýká Radek Malý ve studii Strategie a perspektivy českých nakladatelství literatury pro děti a mládež po roce 2000 s přihlédnutím k problematice e-knih. Ukazuje, že nakladatelé e-knihy pro děti nevydávají převážně ze dvou důvodů: jednak se obávají o návratnost své investice (protože příprava dětské knihy s ilustracemi vyjde nakladatele dráž než vydání knihy pro dospělé – obzvláště má-li jít o dílo, které bude aktivně využívat možností digitálních nosičů), jednak se zaštiťují ideologickými důvody: nechtějí přispívat k rozvoji „digitální demence“.
Roli průkopníka v oblasti dětských e-knih na sebe vzal kolos Albatros Media, když v prosinci 2017 spustil aplikaci Booko, jež je určena dětem od 2 do 10 let, a zahrnuje tak skupinu předčtenářů a čtenářů-začátečníků. Aplikace zatím shromáždila něco přes padesát titulů – najdeme v ní například Čapkovu Dášenku, obrázkové knížky Rudolfa Lukeše a Michala Černíka nebo příběhy Ivony Březinové.
Podle Břetislava Hanzla, ředitele digitální divize Albatros Media, která Booko spravuje, je cílem aplikace nabídnout kvalitní a nezávadný digitální obsah v češtině, který dosud na trhu chyběl. Vzhledem k tomu, že děti tráví s digitálními přístroji dost času, měly by mít příležitost využít ho smysluplně. Nakladatel se zároveň domnívá, že klasické, „statické“ e-knihy mohou u dětí jen těžko konkurovat jiným druhům digitálního obsahu, zejména hrám a videu, a proto se rozhodl v aplikaci Booko nabízet takzvané „obohacené“ (enhanced) e-knihy. Stránky z tištěných knih se na displeji tabletu nebo telefonu zobrazují s citlivě rozpohybovanými ilustracemi, je doplněna audio stopa se zvuky prostředí či hudbou, důležitým prvkem je možnost zapnout „vypravěče“, který synchronně se zvýrazněním příslušné pasáže předčítá text knihy. Nechybí také prvky interaktivity, čtenáři mají možnost vyplnit na konci knihy kvíz, zahrát si hru, nebo během četby prozkoumávat různé „hotspoty“ – místa, která se poté, co se jich dotknou, mohou rozpohybovat, přemístit, proměnit apod.
Skutečnost, že se Booko pokouší prosadit na digitálně-knižním trhu, naznačuje určitou proměnu pozice, z níž se na nebezpečí „digitální demence“ nahlíží. Zdá se, že čím dál více lidí je ochotno přijmout předpoklad, že lepší cestou, než dětem používání tabletů a chytrých telefonů zakazovat, je naučit je, jak s nimi zacházet a vybírat jim přiměřené obsahy. Čtenáři (a jejich rodiče) by se tedy měli v ideálním případě naučit, jak digitální knihy číst, podobně jako se učili (nebo stále učí) číst knihy tištěné. Každé médium má totiž určitá specifika.
V současnosti už máme k dispozici výsledky několika výzkumů z jiných zemí, kde se digitální knihy etablovaly dříve než u nás. Z dosavadních analýz vyplývá například to, že digitálními knihami lze rozvíjet gramotnost dítěte – ovšem pouze za určitých podmínek. Například než dítě posadíme před digitální zařízení, měli bychom provést vědomý výběr toho, jakou knihu mu chceme nabídnout – protože podobně jako rozlišujeme kvalitu různých tištěných knih, existují i značné rozdíly v kvalitě jednotlivých e-knih. Začínají proto mj. vznikat pokusy o kritiku takových knih a v zahraničí už se vyhlašují zvláštní ceny, které mají ty nejlepší tituly vyzdvihnout (například britská UKLA Digital Book Award).
Dále bývá doporučováno číst i digitální knihu společně s dítětem – byť funkce „zapni zvuk“ do velké míry může svádět rodiče k tomu, aby děti ponechali s knihou samotné. Právě aspekt sdílení aktu čtení se ukazuje jako zásadní pro pozornost dítěte, již věnuje knize jako celku, a nikoliv pouze pohyblivým obrázkům či zvukům. Dospělý nemusí nutně text předčítat, ale měl by mít v ideálním případě možnost audioverzi zastavovat, komentovat a pracovat s tím, co bylo řečeno. Pokud dospělý dítě při čtení digitálních knih provází, může do velké určovat, kam dítě směřuje svoji pozornost, a mírnit jeho případné tendence proměnit četbu digitální knihy v honbu za jednotlivými hotspoty. V souvislosti s hotspoty a dalšími funkcemi pak bývá často zmiňováno, že méně je více – u knih, v nichž jsou používány neúměrně často, mívají čtenáři větší problémy s porozuměním textu.
Hotspoty a funkce je také třeba rozlišovat podle toho, zda jsou do e-knihy začleněny ústrojně (takže text dokreslují, případně produktivně pozměňují interpretaci textu), nebo jsou využívány samoúčelně: protože jakékoliv samoúčelné funkce bývají pro celkové vyznění díla opět jednoznačně na škodu. Jak je to tedy s českou aplikací Booko? Splňují e-knihy, které obsahuje, nároky, které jsou na dobré e-knihy kladeny?
V první řadě je dobré říci, že všechny knihy, které aplikace obsahuje, existovaly původně jako knihy tištěné. Aplikace neobsahuje originální digitální knihy, které by byly od počátku koncipovány a vytvářeny pro dané médium. U některých knih tedy můžeme pociťovat například nespokojenost s formátem: tištěné obrázkové knihy pro děti bývají vypraveny velmi štědře, na velkých formátech a ilustrace na sousedních stranách spolu mohou významově interagovat, zato velikost obrazovky tabletu (a o to spíše chytrého telefonu) je jednoznačně omezena. To může způsobit nešťastné zalomení textu, nebo rozporcování větších významových celků (například v rámci dvojstrany) na více stránek.
Zvukové komponenty knih bývají připravené vcelku dobře, pokud však jeden promluvový úsek přesahuje přes více stran, může se frázování stát nepřirozeným: pauzy jsou příliš dlouhé. Audio jde naštěstí snadno zastavit, což se hodí, pokud máte potřebu vrátit se v textu zpátky, nebo pokud chcete nabídnout dítěti raději svůj přednes. Kromě předčítaného textu mohou knihy obsahovat i doprovodný zvukový podkres (například zvířecí zvuky u příběhů se zvířaty či hudební doprovod), který není příliš rozptylující a zároveň může pomoci navodit atmosféru fikčního prostředí.
Další interaktivní funkce mívají za cíl především aktivizovat čtenáře. Čtenář může například při čtení knihy Kde je ten pravý balon od Kataríny Macurové přimět míč, aby skákal, a na konci příběhu složit obrázek medvídka jako puzzle. Oproti tištěné knize se však v digitální verzi ztrácejí klíčové ilustrace z předsádky: na začátku i na konci knihy mizí trajektorie letícího míče. S nimi pak mizí odkaz na cykličnost příběhu, čtenář je také ochuzen o možnost představovat si, o jaký míč se jedná, a proč nebo komu ho někdo (od)hodil.
V Bořivojovi a bleše Fló Ivana Binara zase klepnutím na obrazovku vytvoříme obrázek, vysypeme věci z batohu nebo roztočíme glóbus a nakonec si můžeme zahrát osmisměrku. Hry nabízejí různé druhy interakce a řadu z nich lze označit za velmi povedené. Že by však přispívaly procesu interpretace textu, se říct nedá. Animace, které v aplikaci probíhají automaticky, navíc působí stereotypně a předvídatelně.
Pochválit bohužel nelze ani některé paratexty knih. Nelze například vůbec souhlasit s tím, že medvěd ve zmíněném příběhu Macurové „si přeje hezký balon“ a byť v zásadě souhlasím s tím, že je Hrubínův Paleček „hezký“, umím si představit důvtipnější anotaci než „Hezké vyprávění o chlapečkovi, který byl tak malinký, že se koupal v náprstku, spal v ořechové skořápce a snídal tři máčky. Zkrátka byl to Paleček!“ Aplikace také pracují velmi široce s pojmem „pohádky“ (zřejmě je za pohádku považován jakýkoliv psaný text určený dětem).
Vedle interaktivních tištěných knih a tištěných knih-hraček, kterých v Čechách přibývá jako hub po dešti, tedy může stávající nabídka digitálních knih působit neoriginálně a chudě. V zahraničí přitom vznikají digitální knihy, které si zjevně frázi Marshalla MacLuhana „the medium is the message“ osvojily: možností digitálního média účelně využívá například Oliver Jeffers v knize/aplikaci Heart and The Bottle.
Aplikace Booko si přitom svoje čtenáře (nebo spíš uživatele?) zcela jistě najde: jako zásobárna velkého množství textů se ukazuje být praktickou například pro cestování, automatické předčítání textu zase uleví unaveným hlasivkám rodiče, který už si za celý den odvyprávěl svoje. O tom, že by interaktivní e-knihy tištěným knihám konkurovaly, nebo je snad měly dokonce z trhu vytlačit, se však – alespoň prozatím – mluvit nedá. A lze doufat, že tato digitální „konkurence“ inspiruje autory tištěných knih k dalším experimentům.
Článek Jany Segi Lukavské vyšel na konci roku 2018 ve 29. čísle magazínu Lógr s tématem DĚTI. Objednat si jej můžete v našem e-shopu.
Foto: Booko.cz