Psát recenzi na komiksový román Muriel a andělé Káji Saudka představuje přibližně stejně nevděčnou činnost jako psát recenzi na Seržanta Peppera od The Beatles: všichni už si o tom řekli své, kvalita je nezpochybnitelná, a tak jde jen o to, najít dostatek neokoukaných superlativů a co nejvtipněji podat dobový kontext.
Tak, abychom to měli za sebou, jedná se opravdu o dílo výjimečných kvalit, jehož sláva by za jiných geopolitických okolností bezesporu přesáhla území Československa. Saudkovo velkorysé pojetí dodnes jen těžko hledá srovnání a atmosféra swingující Prahy šedesátých let prostupuje komiksem navzdory tomu, že se celý odehrává v pseudozápadním světě. Koneckonců Saudkovy komiksy, plakáty a obaly LP desek patřily k atmosféře pražského jara stejně jako zpěv Marty Kubišové a minisukně Milušky Voborníkové.
Zároveň šlo svým způsobem o slepou uličku českého komiksu. Už nikdy se žádný autor úspěšně nepokusil o projekt tak velkolepý a náročný. Samotný Saudek ztratil možnost publikovat v podobném formátu a po revoluci zase něčemu takovému dlouho nepřály stísněné finanční poměry českého komiksového trhu.
Pakliže bych měl vybrat jednu věc, která poněkud uniká pozornosti, byla by to specificky pojatá dobová atmosféra. Na mysli přitom vytane první album pražské skupiny Blue Effect, které vycházelo přibližně ve stejné době jako Muriel a andělé. Kytarista Radim Hladík později o textech nahrávky prohlásil, že jsou z dnešního pohledu ještě sanfrancištější než San Francisco samotné. Podobný dojem se dostaví i při čtení Muriel. Západ, profiltrovaný Saudkovou imaginací, se má ke svému předobrazu obdobně jako Saudkovo pojetí ženy k ženě z masa a kostí: i nejlepší fotomodelka může blednout závistí před zručnými obrazy Saudkových prdelatých prsatic. Tato metoda „zvětšovacího skla“ dala vzniknout dokonalým mírumilovným bytostem i militaristickým generálům, kteří touží po světovém konfliktu víc než Brežněv a Nixon dohromady.
Velký podíl na tom má i idealistický flower-power scénář Miloše Macourka. Další Saudkovy velké komiksy, Lips Tullian a paradoxně i kontroverzní zpracování Třiceti případů majora Zemana, disponují oproti Muriel o poznání lepšími příběhy. Jedná se vlastně o sérii dobrodružných epizod, ve kterých Macourek uplatnil svůj oblíbený motiv cestování časem (na druhou stranu, s drobnými úpravami by se mohlo jednat i o předlohu pro film Terminátor, takže to se scénářem možná zase tak špatné nebude).
Naivní zápletka nicméně uvolnila Saudkovi ruce. Svůj přepálený styl dovedl k dokonalosti a velké plochy a gesta zároveň naplnil řadou drobných detailů, které umožňují vychutnávat si komiks pěkně pomalu a opakovaně, dějové linii navzdory. Neustálé přehánění a zveličování navíc umně balancuje na tenké hranici mezi obdivem a ironií. Toho si koneckonců později všimla i bdělá normalizační cenzura v případě již zmíněného majora Zemana. Saudkovi se zkrátka podařilo zachytit socialistického hrdinu o něco více cool, než by bylo záhodno.
Nakladatelství Plus si na vydání prestižního titulu dalo záležet. Tisk vychází z originální kresby ve velkém formátu a barvy mají jas i hloubku, která je dodnes působivá a která by v šedesátých letech musela působit jako zjevení. Za pozornost stojí také zasvěcený doslov Tomáše Prokůpka z Centra pro studium komiksů na Akademii věd. Zkrátka luxusní dílo v luxusním balení, jak se na Seržanta Pepře českého komiksu patří.
Stefan Segi
Kája Saudek a Miloš Macourek: Muriel a andělé
Plus 2014, 144 stran
obrázky: (C) Saudek, Macourek
