Dávno minuly doby, kdy se za pořádnou intoušskou literaturu považoval Hemingway, Joyce nebo T. S. Eliot. Dělení na vysoké a nízké umění působí stejně trapně jako zarputilé politické vyčleňování na pravici a levici. I proto jsem se rozhodl věnovat několik svých dní četbě Malého pražského erotikonu od Patrika Hartla. Jedná se o román, který vědomě přináší především zábavu a oddech. Nechce se pouštět do formulace poselství pro budoucí generace. A daří se. Pozice Michala Viewegha, který tuto oblast ovládal po dobu více než deseti let, se otřásla v základech.
U Divoké Šárky v Praze staví v 70. letech řadové domky. Do dvou z nich se nastěhují Zbyněk s Táňou a Petr s Martou. Zbyněk bude doktorem, jeho manželka Táňa je modelka a budoucí televizní moderátorka, Petr slavný fotbalista, kterého po vítězství na mistrovství Evropy v roce 1976 miluje celý národ, a Marta pracuje jako účetní na Spartě. Oběma těmto párům se narodí dvě děti, jejichž osudy vypravěč také zprostředkovává. Životní příběhy, milostné eskapády a další legrácky, o kterých se píše v každé brakové literatuře a o nichž vznikly už desítky televizních seriálů, jsou přesně tím, o čem Malý pražský erotikon vypráví.
Ano, na té knize není nic jedinečného – téma, vyprávění, milostné vztahy – nic. Až na jednu naprosto zásadní drobnost. V Malém pražském erotikonu vše funguje. Děje přirozeně plynou, jazyk klouže po řádkách bez trapných pokusů o umělecké metafory. Vzniká tak kniha mimořádně čtivá a nezvykle příjemná. Zdá se, jako by kvalita románu vycházela především z toho, co v něm není.
Zvykli jsme si, že humor se v literatuře objevuje především nánosem přirovnání a metafor na vše. Patrik Hartl ale ve své knize ukazuje, že jak situační, tak jazykový humor ani jedno z toho nepotřebuje. Na více než čtyřech stech stranách nenajdeme snad žádné rádoby vtipné přirovnání. Marta má velká prsa, ne prsa jak míče, Zbyněk je fešák, není pěkný jako Belmondo. Vypravěč dokáže životní příběhy svých postav naplnit tolika zápletkami, příhodami a skeči, že ho to nenutí k přirovnávací křeči.
V Malém pražském erotikonu nenajdete ještě jeden prvek, na nějž jsme si zvykli především u vieweghovských kafemlejnkovských novel. Hartl se nesnaží o velký román. Neintelektualizuje, nepřináší obraz doby, neanalyzuje společnost. Pouze vypráví. Baví. A dělá to mistrovsky.
Jsou žánry, v nichž jméno autora znamená více než dílo. Odpočinkové čtivo, kam Hartlův román bezpochyby spadá, toto rčení nepochybně naplňuje. Viewegh a Pawlowská budou asi i nadále jedničky. Ale pokud se cílová skupina těchto románů rozhodne zariskovat a vyzkouší Patrika Hartla, zamiluje se. Radovat se ale můžeme i my, kteří upřednostňujeme literaturu náročnější. Na dovolenou už totiž máme vybráno.
Hartl, Patrik: Malý pražský erotikon
Bourdon 2014, 439 stran
Marek Dobrý
