Vem si podprsenku aneb Když váš starej je starej žárlivec

Z poslední redakční porady jsem neodcházela dvakrát moudrá. Jednak všichni rezolutně smetli ze stolu můj ponížený návrh přestat psát mé sloupky, když můj singl život vzal za své. Že prý i ve vztahu se dějou zábavný věci. No, když to říkaj… A za další jsme jako hlavní téma tohoto čísla zvolili nemoci. A vzhledem k tomu, že jakmile jen zaslechnu slovo menstruace nebo ovulace, ihned odcházím z místnosti, chtěla jsem se všem těm ženským zdravotním tématům vyhnout obloukem. Naštěstí mne k finálnímu nápadu dovedl můj výlet na Vysočinu.

 

Aby nám cesta vozem zpět do Prahy lépe utíkala, vyprávěli jsme si s kamarádem, jak jsme se seznámili s našimi lepšími polovičkami. Jozífek uvedl svůj příběh dlouhým, skoro omluvným úvodem, že mají se slečnou krásný vztah plný úcty, lásky, respektu, že to zejména ze začátku bylo takové intenzivní a rychlé. Až z něj konečně vypadlo, že ještě ten večer, co se poznali, se spolu stihli vyspat. Jejich kamarádi tomu prý říkají „randění pozpátku“.

 

Všechno jedním šmahem

 

Dlouho jsem Joža v jeho sebetrýznitelském módu nenechala. Vzhledem k tomu, že si ani nevzpomínám, kdy jsem to v životě provedla jinak, přiznala jsem, že s Boxerem jsme na tom na chlup stejně. Jenže na rozdíl od Joža v tomto přístupu vidím jen samý benefity. Jednak si během jednoho večera rozlousknete všechny neznámé, které by vás za pár dnů, týdnů nebo kdovíjak dlouhá je ta doba, než normální smrtelníci přistoupí k aktu lásky, mohly nemile překvapit. Všechny ty zakřivení, nerovnosti, velikosti, rychlosti, no však to znáte. A za další pak v jeden den slavíte výročí všeho. Jedna kytka, jedna večeře, jedno datum.

 

Když jsem to pak jako veselý příběh Boxerovi volala, do telefonu jen bručel, že „hmm“ a „jo“ a „jasně“. Až z něj vypadlo, že je naštvanej, protože jsem mu poslala video, jak s Jozífkem předchozí večer trsáme na vesnický tancovačce. Bohužel jediný Boxer v tom viděl obraz, jako když Bejby trénovala s Johnnym zvedačky v rybníku. Pro všechny ostatní to byly dvě naprostý dřeva, který na polku tančí ploužák a jsou rádi, že nespadnou na zem. A v ten moment mi to došlo… pokračování najdete v tištěném magazínu.

 

Sloupek Dáši Beníškové vyšel ve 31. čísle magazínu Lógr s tématem NEMOCI.